Farnost Staré Město

Kolemjdoucí si jistě všimli, že vzadu na staveništi "vyrostlo" ze země bednění až po horní okraj výkopu. Také si mohli všimnout, že přes trvající mráz, práce na staveništi dále probíhají, i po setmění, za záře výbojek. Pracovní činnost prozrazují také zdálky viditelné záblesky od svařovacích agregátů. To všechno naznačuje, že práce na stavbě našeho nového kostela pokračují budováním věží kostela, jejich druhého podzemního podlaží. Nejnáročnějším a nejpracnějším řemeslem je zde výroba a svařování armovací výztuže a dále pak "stavba" bednění. Vlastní betonování s využitím domíchávačů a čerpadla na beton je pak už "ráz - naráz". Teď, za mrazu, samozřejmě s použitím nemrznoucích přípravků. Dokončení tohoto podlaží očekáváme v nejbližších týdnech. Potom se firma SOPOS přesune se svou prací blíže k silnici a zahájí výstavbu základového roštu vlastního kostela. Musíme uznat, že práce firmy SOPOS zatím probíhají za velmi nepříznivých podmínek. Nejprve postup prací ztěžovalo neustálé pažení výkopu, aby svah ze strany Památníku nezavalil rozpracované dílo, potom nastal boj se spodní vodou, která se snažila zaplavit ty nejspodnější části stavby. Od začátku probíhaly práce za téměř neustálého deště, v blátě, kdy si stavaři nestačili sušit promočené oděvy, pak obratem nastaly mrazy. Manipulace se stavebním materiálem a hlavně s železem za mrazu rozhodně nepatří mezi ty nejjednodušší a nejpříjemnější. Pracovníci firmy SOPOS se ale drží a patří jim proto náš obdiv a uznání.

Součástí výstavby každého kostela je také shromažďování peněz, které pokračování stavby umožňují. Jsou to především peníze ze sbírek od farníků i ostatních občanů, dary od organizací, společností a firem, dary od obcí i dary sponzorské a dary osobní. Každý dar je vyjádřením postoje a určitých pohnutek dárce, některé dary mají svůj pozoruhodný příběh. Před několika dny dostala staroměstská farnost darem 200 tisíc korun na stavbu kostela. K tomuto daru se pojí následující přímo osudové události: Za německé okupace, v roce 1942, zatklo pana Antonína z Jihlavska německé Gestapo. Pan Antonín tehdy slíbil, že pokud zatčení a věznění přežije, postaví svému patronu, svatému Antonínovi, kapličku. Pan Antonín německou perzekuci přežil, ale brzy po skončení války pro něj nastala perzekuce naše vlastní, která jej nejprve dohnala z rodného Jihlavska do našeho kraje a následně nepřímo zavinila jeho smrt při pracovním úrazu. Pan Antonín tedy neměl možnost svůj slib splnit. Jeho slib slyšela, tenkrát za německé okupace, také jeho dcera Irena. Nyní svým darem slib svého otce splnila. Požádala, aby v novém kostele byl na počest patrona jejího otce, umístěn oltářík, nebo socha tohoto světce. Tento příběh jsme se dověděli z dopisu paní Ireny. Kolik takových příběhů mají, nebo budou mít, jiné dary. V každém případě paní Ireně i jiným dárcům srdečně děkujeme za jejich pomoc našemu úsilí, za jejich vyjádření svého postoje.

František Křivák

1.3.2003